Porušení práva Společenství a Úmluvy o lidských právech

Příloha s důkazy porušení práva Společenství a Úmluvy o lidských právech pro Evropský soud pro lidská práva k rozhodnutí České republiky dne 16.10.2018, sp.zn. I. ÚS 2804/18 a pro řízení o ústavní stížnosti sp.zn. IV.ÚS 1140/18 (kriminalizovaní členové náboženské společnosti Chrám Přírody a výzkumu Konopí je lék asociace Cannabis is The Cure,z.s. manželé Kočířovi) a II.ÚS 503/19 (333 kriminalizovaných a diskriminovaných stěžovatelů v zastoupení vedoucího výzkumu Konopí je lék a rektora náboženské společnosti Chrám Přírody Mgr. Dušana Dvořáka)

Právní analýza a specifikace porušení práva Společenství ve věci výroby konopí rozhodnutími nalézací justice, Nejvyššího a Ústavního soudu vůči odsouzenému vedoucímu výzkumu Konopí je lék Mgr. Dušanu Dvořákovi, obecnému zmocněnci asociace Cannabis is Te Cure,zs. a vůči členům výzkumu asociace Cannabis is The Cure,z.s. v letech 2010 – 2018 s žádostí asociace Cannabis is The Cure,z.s. a vedoucího výzkumu Konopí je lék od 19.1.2019, resp. od 25.2.2019 prostějovské a pražské policii, okresním, městským a vrchním a nejvyššímu státnímu zastupitelstvím a justici včetně Ústavního soudu do řízeno o ústavní stížnosti sp.zn. II 503/18 návrh na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru k připojení všech trestních trestních řízení vedoucího výzkumu Konopí je lék za výrobu konopí k již vedenému řízení u Soudního dvora pod sp.zn. C-663/18, kdy v řízení pod sp.zn. C-663/18 je Soudnímu dvoru Evropské unie předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článků 28, 29, 30 a 32 SFEU, nařízení č. 1307/2013(1) č. 1308/2013 (2), jakož i zásady volného pohybu zboží, přičemž je mu položena otázka, zda tato ustanovení a tyto předpisy musejí být vykládány v tom smyslu, že odchylná ustanovení zavedená vyhláškou ze dne 22. srpna 1990 tím, že pěstování konopí, jeho průmyslové zpracování a jeho uvádění na trh omezují pouze na vlákna a semena, stanoví omezení, které není v souladu s právem Společenství [unijním právem], když tato současně naplňují čtvrtý pilíř evropské a národní politiky ve věcech drog, princip minimalizace rizik.

S aplikací klíčového principu minimalizace rizik jednáním obžalovaného se český, nikoliv francouzský, Ústavní soud ČR rovněž vůbec nikdy nevypořádal, přestože tento pilíř drogových politik je uveden v unijní a národní strategii od roku 2000, stejně tak pro roky 2010 – 2018, a to konkrétně v usnesení vlády č. 340 dne 10. 5 2010 a revizi schválené usnesením vlády č. 1060 dne 15.12.2014 (3).

Ústavní soud opakovaně v rozporu s doloženými skutečnostmi do od 13.4.2012 do 5.10.2017 opakovaně v rozhodnutích o ústavních stížnostech (4) proti vedoucímu výzkumu a členů výzkumu Konopí je lék uváděl, že „zákon o návykových látkách nelze interpretovat jako technickou normu ve smyslu ve smyslu výkladových ustanovení citované směrnice, protože konopí je prekurzor.“, kdy toto tvrzení vylučuje jak veřejná databáze TRIS, unijní směrnice a zákon o prekurzorech drog, tak nález sp.zn. III.ÚS 3354/16, bod 34 ze dne 5.10.2017: “ “[o] technický předpis […] v případě zákona o návykových látkách de iure jde. Jak vyplývá z judikatury Soudního dvora […], notifikační povinnost dle směrnice […] se uplatňuje i v trestním řízení […] a stanovení požadavků na určitý obsah látky nepochybně jako technickou specifikaci dle čl. 1 bodu 2. směrnice Evropského […] kvalifikovat lze.”

Dále ale soudy s odkazem na ust. §§ 24 a) a 24 b) zákona o návykových látkách uvedly, že odsouzený vedoucí výzkumu Konopí je lék nemá licenci k pěstování konopí a nemocní mohou bezproblémově užívat konopí skrze lékárny, a nemusí konopí pěstovat, avšak obě tyto normy jsou technické předpisy ve smyslu práva EU, které nebyly novelou č. 50/2013 Sb. oznámené Komisi.

Okresní, krajský, nejvyšší a ústavní Soud dále opakovaně uvádí, že nikdy netvrdily, že konopí je chemická látka k výrobě chemických drog (prekurzor), aby nemusely předložit předběžnou otázku Soudnímu dvoru (o prekurzorech Soudní dvůr nerozhoduje).

Toto tvrzení ovšem vylučují rozhodnutí předsedy Ústavního soudu, tak předmětné soudkyně Okresního soudu v Prostějově v letech 2012 – 2018, ve kterých, stejně jako v rozhodnutích do dne 5.2.2019, pouze a jen odkazovali na rozhodnutí Krajského soudu v Brně dne 9.3.2011, sp.zn. 3 To 25/2011 (5), resp. Nejvyššího soudu ČR dne 27.10.2011, sp. zn. 8 Tdo 1231/2011 (6), resp. Ústavního soudu ČR dne 13.4.2012, sp.zn. II.
US 664/12 (7).

Citujme
mylný výrok
Ústavního soudu dne 13.4.2012 sp.zn. II. US 664/12, kdy se justice následně od 4.9.2012 pokoušela po obvinění a zabrání konopí odsouzeného vedoucího výzkumu Konopí je lék omezit na svéprávnosti, a protože se toto nepodařilo takové bludné tvrzení justice odmítali znalci šetřit a příkazem ustanovený vyloučil, dne 6.8.2013 mu předmětná soudkyně žádaná vyloučit pro podjatost ustanovila ochrannou léčbu a po řadu let zapřela právo na právní obranu, viz výše: (Nejvyšší soud) objasnil, z jakých důvodů nepředložil Soudnímu dvoru Evropské unie k rozhodnutí předběžnou otázku. Učinil totiž závěr, že zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, není technickou normou, kterou je třeba nahlásit podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/34, o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů s tím, že takový postup je vyloučen již s ohledem na ustanovení § 1 odst. 1 uvedeného zákona, podle něhož povinnosti stran zacházení s prekurzory a pomocnými látkami vykonává podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství členský stát.

Dodejme, že toto tvrzení Ústavního soudu se týkalo vymezení k předběžné otázce Soudnímu dvoru v důsledku neoznámení novely výroby konopí dle § 8 odst. 1 zákona o návykových látkách novelou č. 141/2009 Sb. S právní analýzu porušení práva Společenství, se kterou se nikdy ani odvolací,nebo Nejvyšší a Ústavní soud nevyrovnaly: .

I.

  1. Ústavní soud dne 5.10.2017, sp.zn. III ÚS 3354/16 a opětovně dne 16.9.2018, sp.zn. II. ÚS 2804/18 vzdal zcela nesmyslného, nicméně dlouhá léta používaného nepravdivého argumentu pro obhajobu vynesení odsuzujících verdiktů nad obžalovaným a členy výzkumu Konopí je lék za nedovolenou výrobu konopí, dle kterého zákon o návykových látkách (ZoNL) údajně není technickým předpisem (8), neboť plní přímo závazné akty práva EU (9) – konkrétně nařízení EP a Rady (ES) č. 273/2004 o prekurzorech drog – ve smyslu notifikační směrnice, přestože zákon o prekurzorech drog č. 272/2013 Sb. konopí neuvádí a nařízení EP a Rady (ES) nelze implementovat! (10)

  1. Ústavní soud se však vůči obžalovanému dne 5.10.2017, sp.zn. III ÚS 3354/16 a opětovně dne 16.9.2018, sp.zn. II. ÚS 2804/18 pustil do další nesmyslné a zcela účelové argumentace, kterou lze shrnout tak, že otázka nevymahatelnosti technických předpisů zákona č. 50/2013 Sb ( konopí do lékáren) údajně není nějak relevantní, neboť na každý pád je třeba aplikovat dosavadní prohibiční režim (§§ 4, 8 a 24 ZoNL), který jakožto předpis, přijatý před vstupem ČR do EU, nepodléhá notifikaci.

II.

  1. Obžalovaný a členové výzkumu Konopí je lék a členové asociace Cannabis is The Cure,z.s. si dovolují tuto – snad už poslední – iluzi Ústavního soudu zbortit, neboť z hlediska práva Společenství je třeba rozhodující právní otázku postavit jinak, a to následovně:

  1. Přijetím po vstupního liberalizačního režimu doznal před vstupní prohibiční režim odchylku v tom smyslu, že obecný zákaz nakládat s konopím – viz „zakazuje se pěstovat […] konopí“ dle § 24 odst. 1 ZoNL – NEPLATÍ, pokud jsou splněny podmínky zákona konopí do lékáren – viz dikci § 24a odst. 1 ZoNL „Pěstovat konopí za léčebnými účely MŮŽE […]“ (zdůraznění dodáno).

  1. Obžalovaný tvrdí, že právo na pěstování konopí je doprovázeno podmínkami, jako je zejména požadavek distribuce přes lékárny, které je třeba považovat za technický předpis ve smyslu notifikační směrnice a které jsou nevymahatelné, neboť byly přijaté po vstupu ČR do EU bez notifikace Evropské komisi v rozporu s notifikační směrnicí (11).

  1. Jak obžalovaný uvedl, přestavuje požadavek distribuce konopí přes lékárny dle § 24b odst. 2 ZoNL technický předpis, neboť v jeho případě se jedná o tzv. jiný požadavek při uvádění výrobku na trh ve smyslu notifikační směrnice (viz rozsudek Soudního dvora ve věci C267/03 Lindberg, dle jehož struktury je vypracován uvedený dokument „Porušení práva Společenství Českou republikou od účinnosti novely č. 50/2013 Sb.“)

  1. Vedle požadavku distribuce přes lékárny, přestavují technické předpisy i požadavky, že pouze osoby s licencí mohou konopí pěstovat a dále že veškeré konopí musí být předáno SÚKL dle § 24b ZoNL, který jej dále distribuuje výlučně lékárnám. U obou požadavků se jedná o nutné předpoklady pro uvádění konopí na trh prostřednictvím lékáren, což, jak bylo uvedeno v předchozím bodě, představuje technický předpis.

III.

  1. Co zbývá z dikce §§ 24a 24b ZoNL (a § 79a zákona o léčivech) po vynechání uvedených nenotifikovaných technických předpisů (požadavků na licenci, předání SÚKL a distribuci přes lékárny)? Nic jiného než (ničím neomezené) právo na pěstování konopí dle návětí § 24a odst. 1 ZoNL „Pěstovat konopí za léčebnými účely může [pozn. autora: každá] osoba.“

  1. Znění §§ 24a 24b ZoNL (a § 79a zákona o léčivech) po vynechání uvedených nenotifikovaných technických předpisů, tedy de iure zní :

  1. (1) Pěstovat konopí pro léčebné použití může jen taková právnická nebo podnikající fyzická [pozn. autora: každá] osoba, které byla k této činnosti udělena licence Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Držitel licence může pěstování konopí pro léčebné použití zahájit, jen pokud má uděleno povolení k zacházení s návykovými látkami a přípravky. […]

IV.

  1. Uvedené tvrzení zcela odpovídá rozsudku Soudního dvora ve věci C-144/16 Município de Palmela, který v bodě 38 upřesnil, že „dovolávat se […] nesděleného technického předpisu […], postihuje jen uvedený technický předpis, a nikoli celý právní předpis, v němž je obsažen“ (zdůraznění dodáno).

  1. Z toho vyplývá, že právní účinky zbývající části předpisů, která není technickým předpisem, jako je návětí § 24a odst. 1 ZoNL „Pěstovat konopí za léčebnými účely může“ ZÚSTÁVAJÍ ZACHOVÁNY s tím, že takto formulovaná norma s nespecifikovaným okruhem adresátů se nutně vztahuje na každou osobu.

  1. Z všeho toho nutně plyne, že pokud právní řád stanoví, že pěstovat konopí za léčebnými účely lze, ale ostatní s tím související restriktivní podmínky nemohou být vůči obžalovanému vymáhány, neboť představují neoznámené technické předpisy, jejichž nevymahatelnosti se obžalovaný dovolával, je třeba dospět k závěru, že právo stanoveného návětím § 24a ZoNL na pěstování konopí za léčebnými účely SVĚDČÍ obžalovanému bez dalšího omezení!

  1. Nutno tedy dospět k závěru, že ani režim zákona konopí do lékáren přijatý po vstupu ČR do EU nebyl Komisi oznámen v souladu s notifikační směrnicí a tudíž:

  1. Je na obžalované neaplikovatelný v částech, ve kterých stanoví technické předpisy pro nakládání s konopím (licence, distribuce přes SÚKL a lékárny),

  1. Je na obžalované aplikovatelný v části, ve které návětím § 24a ZoNL přiznává právo na pěstování konopí za léčebnými a výzkumnými účely.

V.

  1. Na základě uvedeného je zjevné, že se nalézací soudy dopustily nesprávního právního posouzení, když odbyly argumentaci obžalovaného, že námitka „týkající se nenotifikace sporných ustanovení zákona o návykových látkách […] je zcela mylná či účelová“ a aplikovali předvstupní prohibiční režim §§ 4, 8 a 24 ZoNL.

  1. Nutno dodat, že obdobně nesmyslně se bohužel vyjádřil i Ústavní soud v rámci nejnovějšího nálezu 16.9.2018, sp.zn. II. ÚS 2804/18, který v jiné avšak zcela identické kauze týkající se obžalovaného (za konopí zabrané v letech 2014 a 2015) shledal, že „Stěžovatelem citované § 24a a 24b zákona o návykových látkách totiž vůbec nebyly v předmětném řízení aplikovány, jelikož trestná činnost souvisela s porušením § 4, § 8 a § 24 téhož zákona“.

  1. Odkažme proto nejen na neoznámenou novelizaci § 8, odst. 1 ZoNL zákonem č. 141/2009 Sb. věci výroby konopí a odmítavá nepravdivá rozhodnutí o konopí jako prekurzoru (chemické látce k výrobě chemických drog) sp.zn. II. US 664/12, IV. US 4859/12, II. US 1311/13, II.ÚS 289/14, I. ÚS 2431/15, II. 3196/15 a III. US 396/16 (12)

  1. Proti uvedenému rozhodnutí Ústavního soudu a nalézací justice svědčí výše uvedená argumentace a v rámci ní recentní rozsudek Soudního dvora ve věci C-144/16 Município de Palmela, ale starší unijní judikatura založená na rozsudku ve věci C-273/94 Komise v Nizozemsko. V bodě 13 tohoto rozsudku Soudní dvůr konstatoval, že „Předpis [pozn.: v našem případě zákon konopí do lékáren] odchylující se od jiného již existujícího technického předpisu [pozn.: v našem případě prohibiční ustanovení ZoNL] představuje technický předpis, neboť stanoví alternativní technické specifikace, jejichž dodržování je povinné. Každý, kdo se chce odchýlit od existujícího pravidla, je povinen dodržet soulad s alternativními specifikacemi za účelem vytvoření daného výrobku nebo jeho uvedení na trh“.

  1. V dané věci Nizozemsko zavedlo alternativní ingredience pro výrobu másla, které byly do té doby zakázané. Ačkoliv Nizozemsko zavádělo liberálnější (alternativní) režim (stejně jako v případě zákona konopí do lékáren) měla nenotifikace toho režimu v souladu se unijním právem nejen za důsledek, že Nizozemsko nemohlo aplikovat tuto liberálnější úpravu, ale hlavně ten následek, že ani nemohlo aplikovat svojí předchozí (restriktivnější) úpravu (v našem případě prohibiční ustanovení ZoNL) a naopak muselo akceptovat všechny ingredience.

  1. Nelze než konstatovat, že s ohledem na recentní judikaturu ESLP argumenty českých soudů včetně Ústavního soudu neobstojí jako odůvodnění pro případné nepoložení předběžné otázky Soudnímu dvoru.

VI.

  1. Lze tak rekapitulovat:

  1. České soudy se vzdaly bludu, že se konopí je prekurzor a ZoNL není technickým předpisem k výrobě konopí jako léku (13), aniž by předchozí mylné verdikty vzaly jakkoliv v potaz.

  1. České soudy uznaly, že ZoNL a zákon konopí do lékáren obsahuje technické předpisy, které nebyly oznámeny Evropské komisi.

  1. Na základě výše uvedené argumentace a zejména s ohledem na rozsudek Soudního dvora ve věci C-144/16 Município de Palmela je zákon konopí do lékáren, který byl přijat po vstupu ČR do EU:

  1. Neaplikovatelný na obžalovaného v částech, ve kterých stanoví technické předpisy pro nakládání s konopím (licence, distribuce přes SÚKL a lékárny),

  1. Aplikovatelný na obžalovaného v části, ve které návětím § 24a ZoNL přiznává právo na pěstování konopí za léčebnými a výzkumnými účely.

  1. Argumentace nalézací justice a Ústavního soudu, že otázka nevymahatelnosti technických předpisů zákona konopí do lékáren není nějak relevantní a že je třeba aplikovat dosavadní prohibiční režim (§§ 4, 8 a 24 ZoNL), který jakožto předpis, přijatý před vstupem ČR do EU, nepodléhá notifikaci, je tudíž chybná, účelová a ignoruje čl. 2 odst. 4 Ústavy, dle kterého občan může činit, co není zákonem (v tomto případě zákonem konopí do lékáren a zejména návětím § 24a ZoNL stanovující právo na pěstování konopí za léčebnými účely) zakázáno.

  1. Nalézací soudy se tak opakovaně vědomě dopustily nesprávného právního posouzení (14) a nepoložily předběžné otázky Soudnímu dvoru.

VII.

  1. Jakým dalším nelogickým a nepravdivým bludem budou české soudy dále odsuzovat obžalovaného, který byl od roku 2010 již 10x v této věci obviněný, místo toho, aby uznaly pro ně snad nepředstavitelné, že nejsou zákonodárci, na které vlastní důvodná podezření na trestnou činnost proti občanům ve výzkumu Konopí je lék (Cannabis is The Cure) svádějí (viz usnesení Nejvyššího soudu dne 13.12.2017 sp.zn. Tdo 1499/2017, bod 6 a 7 vs. body 13 – 25, zejména bod 19 odkazující na analogické vyvinění se soudců z participace na spáchaných zločinech na členech výzkumu, jako uvedli soudci ústavního soudu dne 5.10.2017 sp.zn. III ÚS 3354/16) a kdy pochopí, že trestní sankce se mohou ukládat pouze v souladu s právem a v tomto případě také s právem Společenství, které je součástí českého právního řádu, to uvidíme v dalším verdiktu.

  1. Klíčová předběžná otázka Soudnímu dvoru zní:

VIII.

  1. Je třeba čl. 5 směrnice 20105/1535 ve světle skutečnosti, že Soudní dvůr v rozsudku ve věci C-144/16 Município de Palmela upřesnil, že se nevymahatelnost neoznámeného technického předpisu vztahuje jen na dotčené technické předpisy (požadavky) a nikoliv na celý právní předpis, vykládat v tom smyslu, že české soudy musí aplikovat zákon č. 50/2013 Sb. v části, ve které přiznává návětím § 24a zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách právo na pěstování konopí, a nemohou nevymahatelnost daných technických předpisu de facto odmítat s argumentací, že aplikují ustanovení zákona o návykových látkách, která zakazují pěstování a nakládání s konopím přijata před vstupem České republiky do EU?“

Po posouzení této předběžné otázky Soudnímu dvoru navrhujeme posoudit další předběžné otázky zapřené od 13.4.2012 dosud Ústavním soudem s nepravdivým tvrzením, že regulace výzkumu a léčby konopím je přiměřená a nedošlo k porušení č. 34 Smlouvy o fungování EU a čl 267 SFEU

  1. Otázky týkající se nutnosti notifikace zákona č. 50/2013 Sb. (tzv. zákon konopí do lékáren)

1. ) Představují ust. §24a a § 24b zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a dále ust. § 79a zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech tím, že upravují distribuci konopí pro léčebné účely a v této souvislosti požadují, že 1) pěstovat konopí pro léčebné použití může jen osoba, které byla k této činnosti udělena licence Státním ústavem pro kontrolu léčiv, 2) veškeré vypěstované konopí pro léčebné použití bylo předáno Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, a 3) takto vypěstované konopí bylo výlučně přes lékárny dodáno nemocným na základě 4) lékařského předpisu, technické předpisy ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. f) směrnice 20152/1535 (dříve směrnice 98/34/ES) a jsou tudíž s ohledem ke skutečnosti, že nebyly oznámeny Evropské komisi v souladu s čl. 5 a 6 směrnice 2015/1535, nevymahatelné vůči jednotlivci, který se jejich nevymahatelnosti dovolává, a to ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-194/94 CIA Security International, bod 55?

2.) Je třeba čl. 5 směrnice 20105/1535 ve světle skutečnosti, že Soudní dvůr v rozsudku ve věci C-144/16 Município de Palmela upřesnil, že se nevymahatelnost neoznámeného technického předpisu vztahuje jen na dotčené technické předpisy a nikoliv na celý právní předpis, vykládat v tom smyslu, že české soudy musí aplikovat zákon č. 50/2013 Sb. v části, ve které přiznává návětím § 24a zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách právo na pěstování konopí za léčebnými účely, a nemohou nevymahatelnost daných technických předpisu de facto odmítat s argumentací, že aplikují ustanovení zákona o návykových látkách, která zakazují pěstování a nakládání s konopím přijata před vstupem České republiky do EU?

3.) Představuje ust. § 5 odst. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách tím, že jeho novelizací zákonem č. 50/2013 Sb. byl stanoven pro zacházení s konopím k účelům výzkumným (pokusnictví) a národohospodářským (průmysl) poprvé limit obsahu látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů, a to ve výši 0,3 % THC, technický předpis ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. f) směrnice 2015/1535, a je tudíž s ohledem ke skutečnosti, že dané ustanovení nebylo oznámeno Evropské komisi v souladu s čl. 5 a 6 směrnice 2015/1535, nevymahatelné ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-194/94 CIA Security International, bod 55?

4.) Představuje ust. § 15 písm. e) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách tím, že zákonný režim izolace látek z konopí k účelům výzkumným a terapeutickým přešel od režimu, kdy nebylo možné tuto činnost provádět, na režim, kdy toto možné je, a to na základě zákona č. 50/2013 Sb., kterým se změnil zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, technický předpis ve smyslu čl. 1 odst. 11 směrnice 98/34/ES s přihlédnutím ke skutečnosti, že i alternativní či liberálnější režim představuje dle rozsudku Soudního dvora ve věci C-273/94 Komise proti Nizozemsku technický předpis, a je tudíž s ohledem ke skutečnosti, že dané ustanovení nebylo oznámeno Evropské komisi v souladu s čl. 5 a 6 směrnice 2015/1535, nevymahatelné ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-194/94 CIA Security International, bod 55?

  1. Otázky týkající se ostatních ustanovení zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látek ve věci pěstování a výroby konopí

1. ) Představuje ust. § 29 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách tím, že zákonný režim pěstovaní konopí k účelům výzkumným (pokusnictví) a národohospodářským (průmysl) přešel od režimu, kdy bylo možné pěstovat konopí bez hlášení úřadům a bez existence metodické normy pro kvantitativní určení obsahu delta-9-tetrahydrokannabinolu v odrůdách konopí (viz otázka č. 2 níže), na režim, kdy je možné pěstovat konopí bez hlášení úřadům a bez existence metodické normy pro kvantitativní určení obsahu delta-9-tetrahydrokannabinolu v odrůdách konopí, ale to pouze na pěstební ploše do 100 m2/osobu, a to na základě zákona č. 362/2004 Sb., kterým se změnil zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, technicky předpis ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. f) směrnice 2015/1535, a je tudíž s ohledem ke skutečnosti, že dané ustanovení nebylo oznámeno Evropské komisi v souladu s čl. 5 a 6 směrnice 98/34/ES, nevymahatelné ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-194/94 CIA Security International, bod 55?

2. ) Je třeba v roce 2009 novelizované nařízení Komise (ES) k určení omamných a neomamných odrůd konopí „Metodou společenství pro kvantitativní určeni obsahu delta-9-tetrahydrokannabinolu v odrůdách konopí“ č. 1122/2009 (příloha č. 1) ze dne 30. listopadu 2009 vykládat v tom smyslu, že brání ve stanovení jiných metod pro měření obsahu delta-9-tetrahydrokannabinolu v odrůdách konopí ke zjištění omamnosti odrůdy, než je metoda uvedená v citovaném unijním předpisu?

3. ) Představuje ust. § 8 odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách tím, že zákonný režim přešel od režimu, kdy není nárok na vydávání povolení k zacházení s návykovými látkami, na režim, kdy takový nárok je daný, a to na základě zákona č. 141/2009 Sb., kterým se změnil zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, technický předpis ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. f) směrnice 2015/1535, a je tudíž s ohledem ke skutečnosti, že dané ustanovení nebylo oznámeno Evropské komisi v souladu s čl. 5 a 6 směrnice 98/34/ES, nevymahatelné ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-194/94 CIA Security International, bod 55?

  1. Otázky týkající se souladu české právní úpravy se svobodou volného pohybu zboží dle čl. 34 Smlouvy o fungování EU

1. ) Je třeba čl. 34 Smlouvy o fungovaní EU vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jako je zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech, zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a vyhláška č. 221/2013 Sb., neboť tyto vnitrostátní právní předpisy stanoví požadavky na jakost léčebného konopí, které je méně vhodné pro léčebné použití než jiné odrůdy konopí včetně zcela neomamných odrůd konopí a neomamných metod aplikace omamného konopí, jejichž léčebné použití je naopak zakázáno?

2. ) Je třeba čl. 34 Smlouvy o fungování EU ve světle skutečnosti, že Soudní dvůr v rozsudku ve věci C-137/09 Josemans explicitně uznal přípustnost používání omamných látek, jako je konopí, k léčebným a výzkumným účelům, vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje použití pouze takového léčebného konopí, které slouží primárně k omámení, a pod hrozbou trestní sankce zakazuje pěstování, výzkum a užívaní jiných odrůd konopí vhodnějších k léčebnému použiti?

3. ) Je třeba čl. 34 Smlouvy o fungování EU vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jako je zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech, zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a vyhláška č. 236/2015 Sb., neboť tyto vnitrostátní právní předpisy stanoví požadavky na způsoby zpracování léčebného konopí, které je prokazatelně méně účinné pro léčebné použití pro celou řadu nemocí, a to jak z hlediska jakosti (složení), tak způsobu použití (metody zpracování a podání) a de iure zakazuje vyrábět léčebné produkty jak z omamných, tak neomamných odrůd konopí a používat neomamné metody aplikace omamného konopí?

4.) Je třeba čl. 9 směrnice 98/34/ES vykládat v tom smyslu, že brání v použití naléhavé procedury dle odst. 7 uvedeného ustanoveni v případě vnitrostátní úpravy, jako je vyhláška č. 221/2013 Sb., kterou se stanovuji podmínky pro předepisování, přípravu, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem cannabis pro léčebné použiti, jejímž prostřednictvím jsou stanoveny požadavky na jakost léčebného cannabis a další požadavky na toto zboží?

1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (Úř. věst. L 347, s. 608).

2Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. L 347, s. 671).

4 Ústavní soud sp.zn. II. US 664/12, IV. US 4859/12, II. US 1311/13, II.ÚS 289/14, I. ÚS 2431/15, II. 3196/15, III. US 396/16, IV.ÚS 3238/16, II. III. ÚS 3354/16

5 Dále toto tvrzení vůči obžalovanému uváděl Krajský soud v Brně pod sp. zn. 4 To 505/2012, 8 To 198/2014, 5 To 174/2014, 9 To 43/2015, 5 To 45/2015, 5 To 317/ 2015, 4 To 271/2015, 4 To 273/2015, 9 To 408/2016, 7 To 118 /2017, 7 Nt 18/2017, 5 To 297/2017, 7 To 362/2017, 8To 102/2018

6 Dále toto tvrzení vůči obžalovanému uváděl Nejvyšší soud pod sp.zn. 6 Tdo 1493/2014, 11 Tdo 181/2015, 6 Tdo 323/2016, 11 Tdo 1499/2017, 11 Tdo 61/2018, 11 Tdo 426/2018, 11 Tdo 1455/2018

7 Dále toto tvrzení vůči obžalovanému uváděl Ústavní soud pod sp.zn. IV.
US 4859/12, II. US 1311/13, II.ÚS 289/14, II. 3196/15, II. US
1091/2016, III. US 396/16

8 Citujme nález sp.zn. III.ÚS 3354/16, bod 34 ze dne 5.10.2017: “ “[o] technický předpis […] v případě zákona o návykových látkách de iure jde. Jak vyplývá z judikatury Soudního dvora […], notifikační povinnost dle směrnice […] se uplatňuje i v trestním řízení […] a stanovení požadavků na určitý obsah látky nepochybně jako technickou specifikaci dle čl. 1 bodu 2. směrnice Evropského […] kvalifikovat lze.”

9 Citujme nález Pl. ÚS 50/04 ze dne 8. 3. 2006 k Nařízení ES č. 1609/2005: “ Nařízení ES je bezprostředně aplikovatelné v právu členských států a nepředpokládá další implementaci ve vnitrostátním právu“.

10 Citace ústavního soudu dne 13.4.2012 sp.zn. II. US 664/12: … (nejvyšší soud) objasnil, z jakých důvodů nepředložil Soudnímu dvoru Evropské unie k rozhodnutí předběžnou otázku. Učinil totiž závěr, že zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, není technickou normou, kterou je třeba nahlásit podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/34, o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů s tím, že takový postup je vyloučen již s ohledem na ustanovení § 1 odst. 1 uvedeného zákona, podle něhož povinnosti stran zacházení s prekurzory a pomocnými látkami vykonává podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství členský stát.

11 Původně směrnice 83/189/EHS, pak směrnice 98/34/ES, nyní směrnice 2015/1535/EU

12 Citace ústavního soudu dne 13.4.2012 sp.zn. II. US 664/12: … (nejvyšší soud) objasnil, z jakých důvodů nepředložil Soudnímu dvoru Evropské unie k rozhodnutí předběžnou otázku. Učinil totiž závěr, že zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, není technickou normou, kterou je třeba nahlásit podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/34, o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů s tím, že takový postup je vyloučen již s ohledem na ustanovení § 1 odst. 1 uvedeného zákona, podle něhož povinnosti stran zacházení s prekurzory a pomocnými látkami vykonává podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství členský stát.

13 Citujme nález sp.zn. III.ÚS 3354/16, bod 34 ze dne 5.10.2017: “ “[o] technický předpis […] v případě zákona o návykových látkách de iure jde. Jak vyplývá z judikatury Soudního dvora […], notifikační povinnost dle směrnice […] se uplatňuje i v trestním řízení […] a stanovení požadavků na určitý obsah látky nepochybně jako technickou specifikaci dle čl. 1 bodu 2. směrnice Evropského […] kvalifikovat lze.”

14 Evropský soud pro lidská práva dne 20. 9. 2011, č. 3989/07 a 38353/07 a nálezy Ústavního soudu č.j. II. ÚS 1009/08 ze dne 8.1.2009.ve věci Pfizer, body 22 a 30, dále sp. zn. II. ÚS 1658/11 ze dne 29. 11. 2011 a sp. zn. II. ÚS 2504/10 ze dne 10. 9. 2012 označily nepoložení předběžné otázky Soudnímu dvoru za porušení základního práva na spravedlivý proces a základního práva na zákonného soudce, v případě stěžovatelů pak také porušení základního práva na udělení trestu toliko na základě zákona.