Právo EU a judikatura Soudního dvora EU týkající se porušení směrnice (EU) 2015/1535 (dříve 98/34)
Podle čl. 5 směrnice (EU) 2015/1535 je členským státům uložena povinnost pod sankcí nevymahatelnosti oznámit Komisi všechny návrhy technických předpisů týkajících se produktů a služeb informační společnosti před jejich přijetím do vnitrostátního práva. Viz aktuální trestní podnět na neznámou osobu na ministerstvu zdravotnictví mj. také ve věci porušení práva EU.
Podle čl. 5 odst. 1 SMTD „sdělí členské státy neprodleně Komisi každý návrh technického předpisu […]“. Článek 5 výslovně odkazuje na „návrh“ technických předpisů. Oznámení je proto třeba zaslat Komisi v okamžiku, kdy je technický předpis „ve fázi návrhu“. To je případ, kdy je „text ve fázi přípravy, ve které lze ještě provést podstatné změny“. Komentář: Je na každém členském státě, aby podle svých vlastních pravidel a postupů rozhodl, v jaké fázi by měly být návrhy technických předpisů zaslány Komisi. K oznámení však musí dojít, pokud je ještě možné provést podstatné změny před konečným přijetím technického předpisu. Je třeba zdůraznit, že „přijetí“ není ekvivalentem „vstoupení v platnosti“. Text může být přijat, ale vstoupí v platnost v pozdější fázi (po zveřejnění nebo určitou dobu po zveřejnění).
Podle čl. 6 odst. 1 SMTD „ Členské státy odloží přijetí návrhu technického předpisu o tři měsíce ode dne, kdy Komise obdrží sdělení podle čl. 5 odst. 1.“. Po oznámení proto Komise zahájí tříměsíční odkladnou lhůtu ode dne obdržení návrhu technického předpisu. Během odkladné lhůty se oznamující členský stát zdrží přijetí oznámeného návrhu technického předpisu. To je nezbytné, aby Komise a ostatní členské státy posoudily soulad návrhu technického předpisu s právem EU a se zásadami volného pohybu zboží a služeb. Počáteční tříměsíční odkladná lhůta může být prodloužena mimo jiné v případě, že Komise nebo kterýkoli členský stát vydá podrobné stanovisko. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, pokud k přijetí opatření obsahujícího technický předpis dojde během pozastavení, oznamující členský stát porušuje čl. 6 odst. 1 SMTD.
Neaplikovatelnost technických předpisů
Ve CIA Security International (rozsudek Soudního dvora ze dne 30. dubna 1996 ve věci C-194/94 CIA Security EU:C:1996:172) a ve C-443/98 Unilever Italia SpA (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 26. září 2000 ve věci C-443/98 Unilever, ECLI:EU:C:2000:496) SDEU rozhodl o důsledcích neoznámení technického předpisu a přijetí technického předpisu v rozporu s povinnostmi stanovenými SMTD: soukromé osoby mohou dovolávat se článků 5 a 6 SMTD u vnitrostátního soudu, který musí odmítnout použít vnitrostátní technický předpis, který byl přijat v rozporu s oznamovací povinností nebo odkladnou lhůtou v souladu s SMTD. SDEU prohlásil, že neoznámení nebo přijetí technického předpisu během odkladné lhůty s sebou nese riziko vytvoření nových překážek obchodu uvnitř EU. V důsledku toho SDEU dospěl k závěru, že vnitrostátní soud je povinen odmítnout použít vnitrostátní technický předpis, který nebyl oznámen podle článku 5 SMTD nebo který byl přijat v rozporu s odkladnou lhůtou upravenou v článku 6 SMTD.
Nové oznámení
Členské státy musí znovu oznámit návrh, který již byl přezkoumán podle ustanovení směrnice (nebo nebyl oznámen), pokud mezitím provedly významné změny textu. Třetí pododstavec čl. 5 odst. 1 upřesňuje, že změny provedené v textu jsou považovány za významné, pokud mají za následek změnu jeho oblasti působnosti, zkrácení časového harmonogramu původně zamýšleného pro jeho provedení, přidání specifikací nebo požadavků nebo jejich větší restriktivní. Je třeba zdůraznit, že oznámení není nutné v případě prostého přepracování ustanovení, která jsou již použitelná (například v případě konsolidace), a která jsou bez právního účinku nebo samozřejmě v případech stanovených článek 7 směrnice (např. začlenění do textu připomínek učiněných Komisí v podrobném stanovisku). Judikaturu týkající se směrnice (EU) 2015/1535 naleznete na stránce: https://technical-regulation-information-system.ec.europa.eu/en/about-the-20151535/case-law
I. Rozsah působnosti směrnice (EU) 2015/1535
a. Technické předpisy
Rozsudek ze dne 26. září 2018, Van Gennip a další, věc C-137/17, EU:C: 2018:771
– Vnitrostátní předpisy, které stanoví pro výrobky podmínku, podle které musí být kupující držitelem povolení, nenaplňují pojem „technický předpis“ ve smyslu směrnice (EU) 2015/1535.
Rozsudek ze dne 1. února 2017, Município de Palmela, věc C-144/16, EU:C:2017:76, odstavec 23
– Předpis, kterým se stanoví požadavky na bezpečnost stanovené v případě výrobku za účelem ochrany spotřebitelů, které ovlivňují životnost tohoto výrobku po jeho uvedení na trh a významně ovlivňují jeho složení a uvádění na trh, představuje technický předpis ve smyslu směrnice 98/34. Toto ustanovení spadá do kategorie „jiných požadavků“ ve smyslu čl. 1 odst. 3 směrnice 83/189 a čl. 1 odst. 4 směrnice 98/34.
– Předpis, kterým se ukládá povinnost zobrazit na několika místech na hřištích a na místech určených k volnočasovým aktivitám informace o maximální kapacitě každého takového místa, není technickým předpisem ve smyslu směrnice 98/34.
Rozsudek ze dne 27. října 2016, James Elliott Construction, věc C-613/14, EU:C:2016:821, odstavec 72
– Vnitrostátní předpisy, kterými se stanoví, že pokud se smluvní strany nedohodnou jinak, nepředstavují konkludentní smluvní podmínky týkající se obchodní jakosti a vhodnosti prodávaných výrobků k účelu, za kterým jsou prodávány, „technické předpisy“ ve smyslu čl. 1 odst. 11 směrnice 98/34.
Rozsudek ze dne 13. října 2016, M. a S., věc C-303/15, EU:C:2016:771, odstavce 23 až 31
– Ustanovení vnitrostátního práva, která pouze stanoví podmínky, jimiž se řídí zřizování nebo poskytování služeb podniky, jako jsou například ustanovení, kterými se podmiňuje výkon podnikatelské činnosti předchozím získáním příslušného oprávnění, nejsou technickými předpisy ve smyslu čl. 1 odst. 11 směrnice 98/34.
– Vnitrostátní opatření, kterým se vyhrazuje pořádání některých hazardních her pouze kasinům, představuje „technický předpis“ ve smyslu čl. 1 odst. 11 směrnice 98/34, pokud může významně ovlivnit povahu nebo uvádění na trh výrobků používaných v této souvislosti, a zadruhé, pokud zákaz provozování některých výrobků mimo prostředí kasina může významně ovlivnit uvádění těchto výrobků na trh tím, že sníží počet provozoven, ve kterých mohou být tyto výrobky používány. Ustanovení, kterým se u provozování ruletových her, karetních her, her v kostky a hraní na herních zařízeních zavádí požadavek na povolení k provozování herního kasina, nepředstavuje „technickou specifikaci“ ve smyslu čl. 1 odst. 3 písm. směrnice 98/34, jelikož se nevztahuje na výrobek nebo jeho obal jako takový a nestanoví žádné požadované vlastnosti výrobku. Takové ustanovení nelze zařadit mezi „pravidla pro služby [informační společnosti]“ ve smyslu čl. 1 odst. 5 směrnice 98/34, jelikož se netýká služeb „informační společnosti“ ve smyslu čl. 1 odst. 2 uvedené směrnice.
Rozsudek ze dne 11. června 2015, Berlington Hungary a další, věc C-98/14, EU:C:2015:386, odstavce 42 a 98–99
– Ustanovení vnitrostátního práva, která zavádějí pětinásobný nárůst paušální daně z výherních automatů provozovaných v zábavních pasážích a dále zavádějí úměrnou daň z této činnosti, nepředstavují „technická pravidla“ ve smyslu směrnice 98/34.
– Ustanovení vnitrostátního práva, která zakazují provozování výherních automatů mimo kasina, představují „technická pravidla“ ve smyslu směrnice 98/34, jelikož mohou významně ovlivnit povahu nebo uvádění těchto zařízení na trh.
Rozsudek ze dne 10. června 2014, Ivansson a další, věc C-307/13, EU:C:2014:2058, odstavce 30-31, 46 až 50
– Je pravděpodobné, že odkaz na podrobnější administrativní pravidla, která představují „technické specifikace“ nebo „jiné požadavky“, dává návrhu oznámení status „technického předpisu de facto“.
– S datem, které nakonec vnitrostátní orgány určí jako datum vstoupení vnitrostátního opatření v platnosti, se pojí povinnost jeho sdělení Komisi, která je stanovena v čl. 8 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 98/34, v případě, že byla učiněna změna časového plánu provedení tohoto vnitrostátního opatření a tato změna byla významného charakteru, o čemž rozhoduje vnitrostátní soud.
– V případě „významného“ zkrácení časového plánu původně zvoleného vnitrostátními orgány pro vstoupení v platnost a provedení technického předpisu platí povinnost jeho sdělení Komisi, jak je stanoveno v čl. 8 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 98/34. Pokud by toto zkrácení sděleno nebylo, znamenalo by to, že dotčené vnitrostátní opatření je neuplatnitelné a nelze jej vymáhat vůči jednotlivcům.
Rozsudek ze dne 19. července 2012, Fortuna a další, věc C-213/11 a C-217/11, EU:C:2012:495, odstavce 25 a 40
– Ustanovení vnitrostátních právních předpisů, jejichž důsledkem může být omezení, nebo dokonce postupné znemožnění provozování her na herních zařízeních s nízkými výhrami jinde než v kasinech a hernách, mohou představovat „technické předpisy“ ve smyslu tohoto ustanovení, prokáže-li se, že uvedená ustanovení představují podmínky, které mohou významně ovlivnit povahu příslušného výrobku nebo jeho uvádění na trh.
– Jako „technický předpis“ ve smyslu čl. 1 odst. 11 směrnice 98/34 musí být klasifikováno takové opatření, které vyhrazuje pořádání her na herních zařízeních pouze herním kasinům.
Rozsudek ze dne 14. dubna 2011, Vlaamse Dierenartsenvereniging VZW a Janssens, spojené věci C-42/10, C-45/10 a C-57/10, EU:C:2011:253, odstavce 69, 70
– Směrnice 98/34 se nevztahuje na pasy pro zvířata v zájmovém chovu, které nelze klasifikovat jako „produkty“ (nemohou být předmětem obchodních transakcí).
– Ustanovení vnitrostátních předpisů, která upravují pasy pro zvířata v zájmovém chovu a týkají se jejich používání jako dokladu totožnosti a registrace psů a používání samolepicích štítků k provádění změn údajů o totožnosti majitele a zvířete na jedné straně, a těch, které se týkají určení jednoznačného čísla pro kočky a fretky na straně druhé, nepředstavují technické předpisy ve smyslu článku 1 směrnice 98/34, které musí být podle článku 8 této směrnice předem sděleny Komisi.
Rozsudek ze dne 8. listopadu 2007, Schwibbert, věc C-20/05, EU:C:2007:652, odstavec 45
– Ustanovení vnitrostátních právních předpisů, která zavádějí povinnost opatřit výrobky rozlišovacím označením za účelem jejich uvedení na trh v dotyčném členském státě, jsou technickým předpisem, kterého se nelze dovolávat u jednotlivců, pokud nebyl oznámen Komisi.
Rozsudek ze dne 26. října 2006, Komise v. Řecko, věc C-65/05, EU:C:2006:673, odstavec 11
– Opatření, kterými se zakazuje instalace všech elektrických, elektromechanických a elektronických her, včetně všech počítačových her, na všech veřejných a soukromých místech s výjimkou kasin a používání počítačových her v podnicích poskytujících internetové služby a na jejichž základě podléhá činnost těchto podniků vydání zvláštního povolení, musejí být považovány za technické předpisy ve smyslu čl. 1 odst. 11 směrnice 98/34.
Rozsudek ze dne 8. září 2005, Lidl Italia, věc C-303/04, EU:C:2005:528, odstavec 14
– Ustanovení vnitrostátního právního předpisu, jehož součástí je zákaz uvádění na trh výrobků, které nebyly vyrobeny z určitých materiálů, je technickým předpisem.
Rozsudek ze dne 21. dubna 2005, Lindberg, věc C267/03, EU:C:2005:246, odstavce 80, 85, 95
– Nová definice služby spojené s návrhem výrobku v rámci vnitrostátní právní úpravy může představovat technický předpis, který musí být oznámen, pokud tato nová právní úprava pouze nekopíruje nebo nenahrazuje stávající technické předpisy náležitě oznámené Komisi, aniž by doplňovala nové nebo dodatečné specifikace, pokud tyto předpisy byly přijaty až po vstoupení směrnice 83/189 v platnost v dotčeném členském státě.
– Nahrazení požadavku na povolení zákazem ve vnitrostátním právu může být významným faktorem s ohledem na oznamovací povinnost.
– Větší nebo menší hodnota výrobku nebo služby nebo velikost trhu s daným výrobkem nebo službou jsou faktory, které nejsou relevantní vzhledem k oznamovací povinnosti stanovené směrnicí.
– Ustanovení vnitrostátních právních předpisů, která spočívají v zákazu provozování hazardních her za použití některých herních přístrojů, mohou představovat technický předpis ve smyslu směrnice 83/189, prokáže-li se, že rozsah působnosti dotčeného zákazu je takový, že neumožňuje žádné jiné používání dotčeného výrobku, které je možno u dotčeného výrobku důvodně očekávat, s výjimkou čistě okrajového, nebo v případě, že tomu tak není, prokáže-li se, že tento zákaz může významně ovlivnit složení nebo povahu zmíněného výrobku nebo jeho uvedení na trh.
Rozsudek ze dne 6. června 2002, Sapod Audic, věc C-159/00, EU:C:2002:343, odstavce 30, 39
– Ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které stanoví povinnost označovat obaly, představuje technický předpis, který musí být oznámen, pokud z něj vyplývá povinnost označovat obaly nebo je opatřovat etiketou.
Rozsudek ze dne 8. března 2001, Van der Burg, věc C-278/99, EU:C:2001:143, odstavec 20
– Předpis, kterým se pouze zakazuje komerční reklama a nestanoví se požadované vlastnosti výrobku, není technickou specifikací ve smyslu směrnice 83/189 a nelze jej tudíž považovat za technický předpis spadající do oblasti působnosti této směrnice.
Rozsudek ze dne 22. ledna 2001, Canal Satélite Digital, věc C-390/99, EU:C:2002:34, odstavce 47, 48
– Vnitrostátní právní úprava, která vyžaduje, aby poskytovatelé služeb s podmíněným přístupem zadávali do registru vybavení, dekodéry nebo systémy pro digitální vysílání a příjem televizních signálů prostřednictvím satelitu, které hodlají uvést na trh, a získali certifikaci pro tyto výrobky před jejich uvedením na trh, představuje technický předpis.
– U ustanovení vnitrostátní právní úpravy, jimiž členské státy dodržují závazná opatření Společenství, která vedou k přijetí technických specifikací, nevzniká oznamovací povinnost podle směrnice 83/189, ovšem pouze tehdy, pokud dotčená vnitrostátní právní úprava provádí závazná opatření Společenství.
Rozsudek ze dne 16. listopadu 2000, Donkersteeg, věc C-37/99, EU:C:2000:636, odstavce 21, 30 až 34
– Pokud jde o zemědělské produkty, je technickou specifikací ta, která je obsažena v dokumentu, jenž stanoví požadované vlastnosti výrobku nebo jeho výrobní metody nebo postupy.
– Ustanovení vnitrostátního právního předpisu, které nestanovuje pravidlo vymezující „požadované charakteristiky“ dotyčných výrobků, ani způsob výroby nebo výrobní postup v případě těchto zemědělských výrobků, není technickou specifikací ve smyslu směrnice 83/189 a tudíž nemůže být technickým předpisem pro účely této směrnice.
– Ustanovení vnitrostátního právního předpisu, které pouze požaduje, aby byly na farmách s chovem prasat k dispozici nádoby s dezinfekčním přípravkem nebo vhodná zařízení pro dezinfekci obuvi, se v užším smyslu tohoto slova netýká výroby daného zemědělského výrobku a není tedy technickým předpisem.
– Ustanovení, kterým se stanoví přesná a podrobná pravidla týkající se očkování, je technickou specifikací vzhledem k tomu, že pravidla týkající se očkování v užším slova smyslu souvisí s výrobou dotyčného zemědělského výrobku. Pokud však ustanovení nestanoví omezení uvádění na trh nebo používání výrobků, která nejsou v souladu s pravidly pro očkování, není technickým předpisem, který je nutno před přijetím oznámit.
Rozsudek ze dne 12. října 2000, Snellers, věc C-314/98, EU:C:2000:557, odstavce 37 až 40
– Technické specifikace pro účely směrnice 83/189 musí odkazovat na výrobek jako takový. Předpis, který stanoví kritéria pro určení data, ke kterému se má za to, že bylo vozidlo poprvé schváleno k provozu na veřejných komunikacích, pro účely vystavení osvědčení o registraci, nevymezuje žádnou vlastnost, která se vyžaduje u tohoto výrobku jako takového, a nelze jej tudíž považovat za technický předpis spadající do oblasti působnosti této směrnice a není nutno jej oznámit.
Rozsudek ze dne 26. září 2000, Unilever, věc C-443/98, EU:C:2000:496, odstavce 26–30
– Ustanovení, které upravuje označení etiketou udávající původ olivového oleje, obsahuje pravidla, která musí být klasifikována jako „technické specifikace“ ve smyslu směrnice 98/34.
– Pokud směrnice EU ponechá členským státům dostatečný manévrovací prostor, vnitrostátní opatření přijatá na základě takové směrnice nelze považovat za vnitrostátní ustanovení, která jsou v souladu se závazným aktem Společenství ve smyslu ustanovení čl. 10 odst. 1 první odrážky směrnice 83/189.
Rozsudek ze dne 3. června 1999, Colim, věc C-33/97, EU:C:1999:274, odstavce 22, 27 až 30, 36
– Vnitrostátní opatření, které nedoplňuje žádné nové nebo dodatečné specifikace, nýbrž jen reprodukuje nebo nahrazuje stávající technické předpisy, které byly v případě, že byly přijaty po vstupu směrnice 83/189 v platnost, řádně oznámeny Komisi, nelze považovat za „návrh“ technického předpisu a na tomto základě tedy ani nepodléhají oznamovací povinnosti.
– Pravidla členského státu, podle kterých musí být při uvádění výrobků na trh v tomto členském státě používán v případě povinných údajů na etiketě, návodu k použití nebo osvědčení o záruce jeden nebo několik specifikovaných jazyků, lze považovat za „požadavky vztahující se na výrobek, pokud jde o terminologii, symboly… balení, značení a opatřování etiketami“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice 83/189, a tudíž za technický předpis ve smyslu této směrnice. Je však třeba rozlišovat mezi povinností předávat spotřebiteli určité informace o výrobku, což se provádí tak, že se výrobek opatří těmito údaji, nebo tak, že se k výrobku přiloží dokumenty, jako jsou například návod k použití a osvědčení o záruce, a povinností podat tyto informace v daném jazyce. Na rozdíl od povinnosti uvedené jako první v pořadí, která se přímo týká výrobku, se povinnost uvedená jako druhá v pořadí týká čistě stanovení jazyka, ve kterém musí být splněna první povinnost. Povinnost výslovně stanovit informace, které jsou obchodníci povinni sdělit kupujícím nebo konečným uživatelům ve stanoveném jazyce, sama o sobě nepředstavuje „technický předpis“ ve smyslu směrnice 83/189, nýbrž je pomocným pravidlem nezbytným pro zajištění účinného sdělení těchto informací.
– Přestože jazykové požadavky kladené na označování, návody k použití nebo záruční listy nejsou technickými předpisy ve smyslu této směrnice, představují překážku obchodu uvnitř Unie, neboť výrobky pocházející z jiných členských států musí mít jiné označení, což přináší dodatečné náklady na balení.
Rozsudek ze dne 11. května 1999, Albers, spojené věci C-425/97 až 427/97, EU:C:1999:243, odstavce 16 až 24
– Pravidla, jejichž cílem je zamezit podávání konkrétních látek skotu na výkrm představují technické specifikace ve smyslu směrnice 83/189. Jelikož jsou vydávány vnitrostátními správními orgány, platí na celém vnitrostátním území a jsou závazné pro osoby, jímž jsou určeny, jedná se o technické předpisy ve smyslu směrnice 83/189.
Rozsudek ze dne 16. června 1998, Lemmens, věc C-226/97, EU:C:1998:296, odstavce 19–21, 24–26
– Směrnice 83/189 platí pro technické předpisy nezávisle na důvodech, pro které byly přijaty. Ačkoli v zásadě trestněprávní předpisy a pravidla trestního řízení představují záležitost, za kterou odpovídají členské státy, neznamená to, že technické předpisy ve smyslu článku 1 tohoto nařízení jsou vyloučeny z oznamovací povinnosti, protože spadají do oblasti trestního práva, nebo že rozsah působnosti směrnice se omezuje na výrobky určené k použití jinak než v souvislosti s výkonem veřejné moci.
– Ustanovení vnitrostátního právního předpisu, která se týkají přístroje na analýzu dechu používaného policií k měření obsahu alkoholu, představuje technický předpis, který by měl být před jeho přijetím oznámen Komisi v souladu s článkem 8 směrnice.
Rozsudek ze dne 7. května 1998, Komise v. Belgie, věc C-145/97, EU:C:1998:212, odstavec 12
– Podle článku 8 směrnice musí členské státy oznámit nejen návrh znění, který obsahuje technické předpisy, ale také znění základních právních a správních předpisů, kterých se především a přímo dotýkají. Cílem tohoto ustanovení je umožnit Komisi získat co nejvíce informací k tomu, aby mohla co nejúčinněji vykonávat pravomoci, které jí byly svěřeny směrnicí.
Rozsudek ze dne 20. března 1997, Bic Benelux, věc C-13/96, EU:C:1997:173, odstavce 20 až 26
– Povinnost umísťovat zvláštní rozlišovací znaky na výrobky, které podléhají dani vybírané z důvodu škody, kterou zřejmě způsobují na životním prostředí, představuje technickou specifikaci ve smyslu směrnice 83/189 a vnitrostátní právní předpis, který ji zavádí, je technickým předpisem ve smyslu téže směrnice.
– Skutečnost, že vnitrostátní opatření bylo přijato za účelem ochrany životního prostředí, nebo že neprovádí technickou normu, která sama o sobě může představovat překážku volného pohybu, neznamená, že dotčené opatření nemůže být technickým předpisem ve smyslu směrnice 83/189.
– Jelikož požadavek na označení nelze v žádném případě považovat za výlučně fiskální doprovodné opatření, nepředstavuje tedy požadavek související s fiskálním opatřením pro účely ustanovení uvedeného v čl. 1 odst. 9 druhý pododstavec třetí odrážka směrnice 83/189, ve znění směrnice 94/10.
Rozsudek ze dne 17. září 1996, Komise v. Itálie, věc C-289/94, EU:C:1996:330, odstavce 32, 36, 43–44, 51
– Pojem technické specifikace zahrnuje výrobní metody a postupy v případě léčivých přípravků, jak jsou definovány v článku 1 směrnice 65/65 od rozšíření rozsahu působnosti směrnice 83/189 prostřednictvím směrnice 88/182.
– Vyhlášku o kvalitě vod určených k chovu jedlých mlžů je nutno považovat za technický předpis, na který se vztahuje oznamovací povinnost, s ohledem na velmi úzkou souvislost mezi kvalitou vod používaných pro tento chov a uváděním dotyčných výrobků na trh a vzhledem k tomu, že jejich dodržování má přímý dopad na uvádění zboží na trh v tom smyslu, že na trh lze uvádět pouze zboží vyrobené v souladu s těmito technickými pravidly.
– Mezi závazným aktem Společenství a vnitrostátním opatřením musí existovat přímá souvislost, aby toto opatření mohlo být kvalifikováno jako prováděcí opatření vyňaté z oznamovací povinnosti podle čl. 10 odst. 1 první odrážky směrnice.
Rozsudek ze dne 16. září 1996, Komise v. Itálie, věc C-279/94, EU:C:1996:396, odstavce 30, 34, 38-42
– Nový technický předpis musí mít ve srovnání se stávajícími pravidly odlišné právní účinky.
– S ohledem na cíl článku 8 směrnice, který má umožnit Komisi získat co nejvíce informací o obsahu, rozsahu působnosti a obecném kontextu každého návrhu technického předpisu, je povinností členských států oznámit kompletní znění obsahující technické předpisy; v důsledku toho musí být oznámen celý text, nicméně povinnost pozastavit práce se vztahuje pouze na technické předpisy, které obsahuje.
– Ustanovení o zákazu uvádění azbestu na trh a jeho používání představuje technický předpis, který musí být oznámen ve fázi návrhu.
– Ustanovení, kterým se stanoví limity pro koncentraci vdechnutelných vláken azbestu na pracovištích, jelikož nevymezuje požadovanou vlastnost výrobku, v zásadě nespadá do definice technické specifikace, a proto nemůže být považováno za technický předpis, který je nutno oznámit Komisi, s výjimkou případů, kdy z těchto limitů plynou důsledky, pokud jde o vlastnosti dotčeného výrobku.
– Členské státy mají povinnost oznámit úplné znění návrhu aktu včetně ustanovení, která nepředstavují technické předpisy, aby měla Komise co nejvíce informací o případném návrhu technického předpisu s ohledem na jeho obsah, rozsah působnosti a obecný kontext.
Rozsudek ze dne 30. dubna 1996, CIA Security International SA, věc C-194/94, EU:C:1996:172, odstavce 30, 54 a 55
– Pravidlo musí být kvalifikováno jako technický předpis ve smyslu směrnice 83/189, pokud požaduje, aby dotyčné podniky požádaly o předchozí schválení svého vybavení, a to i v případě, že nebyla přijata zamýšlená správní pravidla.
Rozsudek ze dne 11. ledna 1996, Komise v. Nizozemsko, věc C-273/94, EU:C:1996:4, odstavce 13 až 15
– Vnitrostátní právní akt, který v případě konkrétního výrobku uplatňuje odchylku od jiného, již existujícího technického předpisu týkajícího se stejného výrobku, představuje technický předpis ve smyslu směrnice 83/189, jelikož stanoví alternativní technické specifikace, jejichž dodržování je povinné právně nebo fakticky, když je tento výrobek uváděn na trh nebo používán. Každý, kdo se hodlá odchýlit od stávajícího pravidla, je povinen dodržet tyto alternativní specifikace při výrobě nebo uvádění dotyčného výrobku na trh
– Pro oznamovací povinnost nejsou určující předpokládané dopady daného technického předpisu na obchod mezi členskými státy. Cílem řízení je místo toho zjistit, zda existuje riziko vzniku překážky a zda by to bylo opodstatněné na základě právních předpisů Unie. V důsledku toho musí být oznámena i pravidla, která uvolňují opatření v případě dotyčných výrobků.
Rozsudek ze dne 1. června 1994, Komise v. Německo, věc C-317/92, EU:C:1994:212, odstavce 25 a 26
– Pravidlo se kvalifikuje jako technický předpis ve smyslu směrnice 83/189, pokud má vlastní právní účinky. Pokud podle vnitrostátního práva toto pravidlo slouží pouze jako základ pro přijetí správních předpisů obsahujících pravidla závazná pro zúčastněné strany, takže samo o sobě nemá právní účinky vůči jednotlivcům, nepředstavuje toto pravidlo technický předpis ve smyslu směrnice. Skutečnost, že zmocňovací ustanovení již bylo Komisi oznámeno, neznamená zbavení povinnosti oznámit ustanovení, která jej provádějí. Danou technickou specifikaci neobsahuje zmocňovací opatření, nýbrž případně prováděcí opatření.
– Pokud se u daných výrobků použijí předpisy, které se dříve uplatňovaly pouze u jiných výrobků, představuje to technický předpis, který je nutno oznámit.
– Opatření omezující lhůty upotřebitelnosti, která mohou být uváděna na obalech výrobků, představuje technický předpis ve smyslu směrnice 83/189.
b. Služby informační společnosti
Rozsudek ze dne 10. dubna 2018, Uber France, věc C‑320/16, EU:C:2018:221, odstavce 18 až 28
– Ustanovení vnitrostátního právního předpisu, kterým se stanoví trestněprávní sankce za organizaci systému uvádění zákazníků do styku s osobami přepravujícími cestující po silnici za úplatu za použití vozidel s méně než 10 sedadly, bez řádného oprávnění, se týká „služby v oblasti přepravy“, pokud se vztahuje na zprostředkovatelskou službu, která je poskytována prostřednictvím aplikace chytrého telefonu a tvoří nedílnou součást celkové služby, jejíž hlavním prvkem je přepravní služba. Tato služba je vyloučena z působnosti směrnice 2015/1535.
Rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Asociación Profesional Elite Taxi, věc C‑434/15, EU:C:2017:981, odstavec 48
– Na zprostředkovatelskou službu, jejímž účelem je spojit prostřednictvím aplikace chytrého telefonu a za odměnu neprofesionální řidiče, kteří používají vlastní vozidlo, s osobami, které mají zájem uskutečnit cestu v rámci města, je nutné pohlížet jako na službu neodmyslitelně spjatou se službou přepravy, a proto je nutné tuto službu klasifikovat jako „službu v oblasti přepravy“ (a nikoli jako službu informační společnosti).
Rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Falbert a další, věc C-255/16, EU:C:2017:983, odstavce 27 až 30
– Ustanovení vnitrostátního práva, které stanoví trestněprávní sankce v případech, kdy dochází k nepovolenému nabízení hazardních her, loterií nebo sázek na území státu, nepředstavuje technický předpis ve smyslu směrnice 2015/1535, který podléhá oznamovací povinnosti podle čl. 8 odst. 1 této směrnice.
– Nicméně ustanovení vnitrostátního práva, které stanoví sankce v případě reklamy na nepovolené hazardní hry, loterie nebo sázky, představuje technický předpis ve smyslu směrnice 2015/1535, který podléhá oznamovací povinnosti podle čl. 8 odst. 1 uvedené směrnice, protože z přípravných prací u tohoto ustanovení vnitrostátního práva, je zřejmé, že jeho cílem a účelem bylo rozšířit již existující zákaz reklamy na služby hazardních her online, rozhodnutí o čemž přísluší vnitrostátnímu soudu.
Rozsudek ze dne 2. února 2016, Ince, věc C-336/14, EU:C:2016:72, odstavce 75-76, 79, 84
– Ustanovení vnitrostátních právních předpisů, která zakazují nabízení hazardních her na internetu, výjimky z tohoto zákazu, omezení nabízení sportovních sázek prostřednictvím služeb prostředků komunikace na dálku a zákaz vysílání reklam na hazardní hry na internetu nebo prostřednictvím telekomunikačních zařízení lze považovat za „pravidla o službách“ ve smyslu čl. 1 odst. 5 směrnice 98/34, pokud se týkají „služby informační společnosti“ ve smyslu článku 1 odst. 2 této směrnice.
– Ustanovení vnitrostátních právních předpisů, která pouze stanoví podmínky, jimiž se řídí zřizování nebo poskytování služeb podniky, jako jsou například ustanovení, která zavádějí požadavek na předchozí povolení pro výkon činnosti, nebo nemožnost vydání takového povolení soukromým hospodářským subjektům, nepředstavují technické předpisy ve smyslu směrnice 98/34.
– Návrh regionálních právních předpisů, kterými se v dotyčném regionu zachovává platnost ustanovení právních předpisů společných pro jednotlivé regiony členského státu, jejichž platnost vypršela, podléhá oznamovací povinnosti podle čl. 8 odst. 1 směrnice 98/34, jelikož tento návrh obsahuje technické předpisy ve smyslu článku 1 uvedené směrnice.
– Tuto povinnost nijak nezpochybňuje skutečnost, že tento společný právní předpis byl v minulosti oznámen Komisi ve fázi návrhu podle čl. 8 odst. 1 směrnice 98/34 a že pravidla stanovená v tomto regionálním návrhu jsou obsahově totožná s pravidly stanovenými vnitrostátním nařízením, vzhledem k tomu, že se liší svou časovou a územní působností.
– Povinnost členských států podle čl. 8 odst. 1 třetího pododstavce směrnice 98/34 „sdělit návrh znovu“, pokud jsou v něm provedeny významné změny, se týká pouze situace, v níž jsou v návrhu technického předpisu provedeny významné změny v průběhu legislativního procesu na vnitrostátní úrovni a poté, co byl návrh oznámen Komisi.
– Ustanovení, která zavádějí povinnost získat povolení k pořádání nebo vybírání sportovních sázek, a nemožnost vydání takového povolení soukromým hospodářským subjektům, nepředstavují „technické předpisy“ ve smyslu čl. 1 bodu 11 uvedené směrnice. Ustanovení vnitrostátních právních předpisů, která pouze stanoví podmínky, kterými se řídí zřizování nebo poskytování služeb ze strany podniků, jako například ustanovení, podle kterých výkon činností podléhá předchozímu udělení oprávnění, nepředstavují technické předpisy ve smyslu tohoto ustanovení.
Rozsudek ze dne 20. března 1997, Bic Benelux, věc C-13/96, EU:C:1997:173, odstavce 20 až 26
– Povinnost umísťovat zvláštní rozlišovací znaky na výrobky, které podléhají dani vybírané z důvodu škody, kterou zřejmě způsobují na životním prostředí, představuje technickou specifikaci ve smyslu směrnice 83/189 a vnitrostátní právní předpis, který ji zavádí, je technickým předpisem ve smyslu téže směrnice.
– Skutečnost, že vnitrostátní opatření bylo přijato za účelem ochrany životního prostředí, nebo že neprovádí technickou normu, která sama o sobě může představovat překážku volného pohybu, neznamená, že dotčené opatření nemůže být technickým předpisem ve smyslu směrnice 83/189.
– Jelikož požadavek na označení nelze v žádném případě považovat za výlučně fiskální doprovodné opatření, nepředstavuje tedy požadavek související s fiskálním opatřením pro účely ustanovení uvedeného v čl. 1 odst. 9 druhý pododstavec třetí odrážka směrnice 83/189, ve znění směrnice 94/10.
d. Povinnost opětného oznámení
Rozsudek ze dne 10. června 2014, Ivansson a další, věc C-307/13, EU:C:2014:2058, odstavce 30-31, 46 až 50
– S datem, které nakonec vnitrostátní orgány určí jako datum vstoupení vnitrostátního opatření v platnost, se pojí povinnost jeho sdělení Komisi, která je stanovena v čl. 8 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 98/34, v případě, že byla učiněna změna časového plánu provedení tohoto vnitrostátního opatření a tato změna byla významného charakteru, o čemž rozhoduje vnitrostátní soud.
– V případě „významného“ zkrácení časového plánu původně zvoleného vnitrostátními orgány pro vstoupení v platnost a provedení technického předpisu platí povinnost jeho sdělení Komisi, jak je stanoveno v čl. 8 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 98/34. Pokud by toto zkrácení sděleno nebylo, znamenalo by to, že dotčené vnitrostátní opatření je neuplatnitelné a nelze jej vymáhat vůči jednotlivcům.
Rozsudek ze dne 31. ledna 2013, Belgische Petroleum Unie a další, věc C-26/11, EU:C:2013:44, odstavec 50
– Článek 8 směrnice 98/34 ve spojení s čl. 10 odst. 1 je nutné vykládat v tom smyslu, že nevyžaduje oznámení návrhu vnitrostátních právních předpisů, pokud byl po oznámení podle čl. 8 odst. 1 prvního pododstavce návrh pozměněn tak, aby zohledňoval připomínky Komise k návrhu, a pozměněný návrh byl následně sdělen Komisi.
Rozsudek ze dne 15. dubna 2010, Sandström, věc C-433/05, EU:C:2010:184, odstavec 47
– Změny provedené v návrhu technického předpisu, který již byl v souladu s čl. 8 odst. 1 prvním pododstavcem směrnice 98/34 oznámen Komisi, jež znamenají oproti návrhu, který byl oznámen, pouze zmírnění podmínek používání dotyčného výrobku, a jež v důsledku toho omezují případný dopad technického předpisu na obchod, nejsou zásadními změnami návrhu ve smyslu čl. 8 odst. 1 třetího pododstavce této směrnice. Tyto změny tudíž nepodléhají oznamovací povinnosti.
II. Případy nepodání oznámení nebo přijetí právního předpisu před koncem období pozastavení prací (nepoužitelnost)
Rozsudek ze dne 30. dubna 1996, CIA Security International SA, věc C-194/94, EU:C:1996:172, odstavce 54 a 55
– Směrnici 83/189 je nutné vykládat v tom smyslu, že porušení oznamovací povinnosti vede k tomu, že dotčené technické předpisy nelze uplatnit a jsou tedy vůči jednotlivcům nevymahatelné. Jedinci se mohou před vnitrostátním soudem dovolávat článků 8 a 9 směrnice 83/189 a ten musí odmítnout uplatnění vnitrostátního technického předpisu, který nebyl oznámen v souladu se směrnicí.
Rozsudek ze dne 16. září 1997, Komise v. Itálie, věc C‑279/94, EU:C:1997:396, odstavce 40 a 41
– Přestože ustanovení čl. 8 odst. 1 směrnice 83/189 vyžaduje, aby byl Komisi oznámen celý návrh právního předpisu obsahujícího technické předpisy, neuplatnitelnost vyplývající z porušení této povinnosti se nevztahuje na všechna ustanovení takového právního předpisu, ale pouze na technické předpisy v něm obsažené.
Rozsudek ze dne 16. června 1998, Lemmens, věc C-226/97, EU:C:1998:296, odstavce 34 až 37
– Směrnici Rady 83/189 je nutné vykládat v tom smyslu, že nesplnění povinnosti uložené v jejím článku 8, tedy povinnosti oznámit technický předpis týkající se zařízení pro analýzu dechu, neznemožňuje použití důkazů získaných pomocí takového zařízení povoleného v souladu s předpisy, které nebyly oznámeny, proti jednotlivci obviněnému z řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Používání tohoto výrobku ze strany orgánů veřejné moci není způsobilé vytvořit překážku obchodu, které by bylo možné zamezit, kdyby byl býval dodržen oznamovací postup.
Rozsudek ze dne 26. září 2000, Unilever, věc C-443/98, EU:C:2000:496, odstavce 44, 49 až 51
– Porušení povinností odkladu přijetí předpisu podle článku 9 směrnice 98/34 představuje podstatnou formální vadu, která má za následek neuplatnitelnost technických předpisů. V občanskoprávních řízeních mezi soukromými osobami, která se týkají smluvních práv a povinností, může uplatnění technických předpisů přijatých v rozporu s článkem 9 směrnice ve výsledku bránit použití nebo uvádění na trh výrobku, který není v souladu s těmito předpisy.
Rozsudek ze dne 6. června 2002, Sapod Audic, věc C-159/00, EU:C:2002:343, odstavce 50, 53
– Nepoužitelnosti technického předpisu, který nebyl oznámen Komisi v souladu s článkem 8 směrnice 98/34, se lze dovolávat v rámci soudních řízení mezi jednotlivci, která se týkají mimo jiné smluvních práv a povinností. V takovém případě je na vnitrostátním soudu, aby odmítl uplatnění dotčeného ustanovení, přičemž otázka závěrů vyplývajících z neuplatnitelnosti příslušného vnitrostátního ustanovení, pokud jde o závažnost postihu podle platných vnitrostátních právních předpisů, jako například neplatnost nebo nevymahatelnost smlouvy, se řídí vnitrostátním právem. Tento závěr je však podmíněn tím, že příslušná pravidla vnitrostátních předpisů nesmí být méně příznivá než ta, kterými se řídí obdobné vnitrostátní žaloby, a nesmí být stanovena takovým způsobem, aby v praxi znemožňovala výkon práv přiznaných právem Unie.
Rozsudek ze dne 31. ledna 2013, Belgische Petroleum Unie a další, věc C-26/11, EU:C:2013:44, odstavec 50
– Nedodržení oznamovací povinnosti představuje věcnou formální vadu, která má za následek neuplatnitelnost dotčených právních předpisů a tedy i jejich nevymahatelnost vůči jednotlivcům.
Rozsudek ze dne 10. července 2014, Ivansson a další, věc C-307/13, EU:C:2014:2058, odstavce 47 až 50
– V případě „významného“ zkrácení časového plánu původně zvoleného vnitrostátními orgány pro vstoupení v platnost a provedení technického předpisu platí povinnost jeho sdělení Komisi, jak je stanoveno v čl. 8 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 98/34. Pokud by toto zkrácení sděleno nebylo, znamenalo by to, že dotčené vnitrostátní opatření je neuplatnitelné a nelze jej vymáhat vůči jednotlivcům.
Rozsudek ze dne 11. června 2015, Berlington Hungary a další, věc C-98/14, EU:C:2015:386, odstavce 107 až 110
– Smyslem článků 8 a 9 směrnice 98/34 není přiznávat práva jednotlivcům tak, že jejich porušením ze strany členských států vzniká nárok jednotlivců získat od příslušného členského státu náhradu škody vzniklé v důsledku toho porušení na základě práva EU.
Rozsudek ze dne 16. července 2015, UNIC a Uni.co.pel, věc C-95/14, EU:C:2015:492, odstavce 29-30
– Technický předpis nelze uplatit, pokud nebyl oznámen v souladu s čl. 8 odst. 1 směrnice 98/34, nebo pokud, ačkoli byl oznámen, byl přijat a proveden před uplynutím tříměsíčního období pozastavení prací stanoveného v čl. 9 odst. 1 uvedené směrnice.
– Nedodržení tohoto období pozastavení prací představuje významnou formální vadu, která znamená, že dotčený technický předpis je neuplatnitelný a nevymahatelný vůči jednotlivcům.
Rozsudek ze dne 2. února 2016, Ince, věc C-336/14, EU:C:2016:72, odstavce 67–68
– Porušení oznamovací povinnosti stanovené v čl. 8 odst. 1 směrnice 98/34 představuje formální vadu při přijímání dotčených technických předpisů a znamená, že dotčené technické předpisy jsou neuplatitelné a tudíž nevymahatelné vůči jednotlivcům v rámci trestního řízení.
– Přestože ustanovení čl. 8 odst. 1 směrnice 98/34 vyžaduje, aby byl Komisi oznámen celý návrh právního předpisu obsahujícího technické předpisy, neuplatnitelnost vyplývající z porušení této povinnosti se nevztahuje na všechna ustanovení takového právního předpisu, ale pouze na technické předpisy v něm obsažené.
Nařízení ze dne 21. dubna 2016, Beca Engineering, věc C-285/15, EU:C:2016:295, odstavec 37
– Porušení oznamovací povinnosti týkající se technických předpisů stanovených v článku 8 směrnice 98/34 znamená, že dotčené technické předpisy jsou neuplatnitelné a tedy nevymahatelné vůči jednotlivcům, a ti se mohou před vnitrostátními soudy dovolávat článku 8 směrnice 98/34. Soudce vnitrostátního soudu je povinen odmítnout uplatnění vnitrostátního technického předpisu, který nebyl oznámen v souladu se směrnicí.
Rozsudek ze dne 1. února 2017, Município de Palmela, věc C-144/16, EU:C:2017:76, odstavce 35 až 38
– Ustanovení čl. 8 odst. 1 směrnice 98/34 je nutno vykládat v tom smyslu, že postih ve formě nevymahatelnosti technického předpisu, který nebyl oznámen, se uplatní jen v případě tohoto technického předpisu a nikoliv v případě celého právního textu, jehož je součástí.
III. Nesplnění povinností členským státem
Rozsudek ze dne 4. června 2009, Komise v. Řecko, věc C-109/08, EU:C:2009:346
-Tím, že nezměnila ustanovení čl. 2 odst. 1 a článku 3 zákona č. 3037/2002, která s výhradou trestních a správních postihů stanovených v článcích 4 a 5 tohoto zákona zakazují instalaci a provozování veškerých elektrických, elektromechanických a elektronických her včetně všech počítačových her ve všech veřejných nebo soukromých prostorách s výjimkou kasin v souladu s články 28 ES, 43 ES a 49 ES a článkem 8 směrnice 98/34/ES, nepodnikla Řecká republika všechna opatření nezbytná k naplnění rozsudku Soudního dvora ze dne 26. října 2006 ve věci C‑65/05 Komise v. Řecko, a tím nesplnila povinnosti, které jí vyplývají z článku 228 ES.
Rozsudek ze dne 8. září 2005, Komise v. Portugalsko, věc C-500/03, EU:C:2005:515
– Tím, že Portugalsko přijalo ministerské nařízení č. 783/98, aniž by jej ve fázi návrhu oznámilo Komisi, nesplnilo své povinnosti vyplývající z článku 8 směrnice 98/34/ES.
Rozsudek ze dne 14. července 1994, Komise v. Nizozemsko, věc C-52/93, EU:C:1994:301
– Nizozemsko nesplnilo své povinnosti podle článku 8 směrnice, protože přijalo novelu k nařízení PVS o normách jakosti pro květinové cibule, aniž by ji ve fázi návrhu oznámilo Komisi.
Rozsudek ze dne 14. července 1994, Komise v. Nizozemsko, věc C-61/93, EU:C:1994:302
– Nizozemsko nesplnilo své povinnosti podle článku 8 směrnice, protože přijalo vyhlášky týkajících se měřičů kilowatthodin, požadavků na pevnost lahví nealkoholických nápojů a složení, klasifikace, balení a označování pesticidů, aniž by je ve fázi návrhu oznámilo Komisi.
Rozsudek ze dne 2. srpna 1993, Komise v. Itálie, věc C-139/92, EU:C:1993:346
– Itálie nesplnila své povinnosti podle směrnice, protože ve fázi návrhu neoznámila ministerský výnos č. 514/87 o vymezení a ověření maximálního výkonu, konstrukce a montáže motorů pro rekreační plavidla.
