Předběžné otázky Soudnímu dvoru EU

Předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie

pokládané do novely č. 366/2021 Sb. [1]

Česká republika se od roku 2010 do roku 2025 opakovaně vědomě dopouští nesprávného právního posouzení porušení práva Společenství[2] ve věci zacházení s konopím vůči členům výzkumu Konopí je lék aliance Cannabis is The Cure, z. s., IČ: 26670232.  Česká republika od roku 2010 dosud účelově odmítá položit Soudnímu dvoru Evropské unie níže uvedené předběžné otázky v rozporu s článkem 267 Smlouvy o fungování EU (dále jen SFEU) a vědomě svévolně kriminalizuje členy aliance.

I.

Předběžné otázky k otázce nevymahatelnosti povolení/licence k nakládání s konopím

1. Představuje ust. § 8 odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách tím, že zákonný režim přešel od režimu, kdy není nárok na vydávání povolení k zacházení s návykovými látkami, na režim, kdy takový nárok je daný, a to na základě zákona č. 141/2009 Sb., o návykových látkách, technický předpis ve smyslu čl. 1 odst.1 písm. f) směrnice 2015/1535, a je tudíž s ohledem ke skutečnosti, že dané ustanovení nebylo oznámeno Evropské komisi v souladu  s čl. 5 a 6 směrnice 98/34/ES, nevymahatelné ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-194/94 CIA Security International, bod 55?
2. Je třeba čl. 267 odst. 3 Smlouvy o fungování EU vykládat v tom smyslu, že brání v postupu Nejvyššího soudu, který odmítá položit předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen SDEU) ve věci nevymahatelnosti ustanovení zákona o návykových látkách, a to na základě tvrzení Nejvyššího soudu (od řízení ve věci 8 Tdo 1231/2011 ad.), že daný zákon transponuje předpisy Evropského společenství, konkrétně nařízení ES (o prekurzorech drog), které se ovšem transponovat nesmí, neboť se transponují směrnice, nikoliv nařízení? Dále na základě tvrzení (od řízení ve věci 8 Tdo 1231/2011 ad.), že konopí je prekurzor, o kterých SDEU nerozhoduje, přitom konopí není uvedeno ani v unijním nařízení o prekurzorech drog, ani v zákoně o prekurzorech drog? Dále na základě tvrzení (od řízení ve věci 8 Tdo 1231/2011 ad.), že zákon o návykových látkách žádné technické předpisy neobsahuje a nemusí se při změnách oznamovat Komisi, když toto tvrzení odporuje notifikacím členských zemí v databázi TRIS a také § 1 odst. 2 zákona o návykových látkách?
3. Představují § 24 odst. 1 písm. a), § 24a a 24b zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách tím, že umožňují pěstování konopí pouze licencovaným dodavatelům a požadují, aby veškeré vypěstované konopí pro léčebné použití bylo předáno Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, který jej dodá do lékáren, jež jsou jako jediné oprávněny konopí vydávat, technický předpis ve smyslu čl. 1 písm. f) směrnice 2015/1535 a jsou tudíž s ohledem na skutečnost, že daná ustanovení nebyla oznámena Evropské komisi v souladu s čl. 5 a 6 směrnice2015/1535, nevymahatelná ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-194/94 CIA Security International, bod 55?
4. Je třeba čl. 5 směrnice 20105/1535 ve světle skutečnosti, že Soudní dvůr v rozsudku ve věci C-144/16 Município de Palmela upřesnil, že se nevymahatelnost neoznámeného technického předpisu vztahuje jen na dotčené technické předpisy (požadavky) a nikoliv na celý právní předpis, vykládat v tom smyslu, že české soudy musí aplikovat zákon č. 50/2013 Sb. v části, ve které se přiznává návětím § 24a zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách právo na pěstování konopí a nemohou nevymahatelnost daných technických předpisů de facto odmítat s argumentací, že aplikují ustanovení zákona o návykových látkách, která zakazují pěstování a nakládání s konopím přijata před vstupem České republiky do EU?
5. Představují ust. § 24a a § 24b zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a dále ust. § 79a zákona    č. 378/2007 Sb., o léčivech tím, že upravují distribuci konopí pro léčebné účely a v této souvislosti požadují, že 1) pěstovat konopí pro léčebné použití může jen osoba, které byla k této činnosti udělena licence Státním ústavem pro kontrolu léčiv, 2) veškeré vypěstované konopí pro léčebné použití bylo předáno Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, a 3) takto vypěstované konopí bylo výlučně přes lékárny dodáno nemocným na základě 4) lékařského předpisu, technické předpisy ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. f) směrnice 20152/1535 (dříve směrnice 98/34/ES) a jsou tudíž s ohledem ke skutečnosti, že nebyly oznámeny Evropské komisi v souladu s čl. 5 a 6 směrnice 2015/1535, nevymahatelné vůči jednotlivci, který se jejich nevymahatelnosti dovolává, a to ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-194/94 CIA Security International, bod 55?
6. V případě kladné odpovědi na uvedené otázky, jaký je důsledek nevymahatelnosti § 8 odst. 1 a §§ 24 odst. 1 písm. a), 24a a 24b zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách? Mohou soudy dotčeného členského státu při přihlédnutí na rozsudek Soudního dvora ve věci C-273/94 Evropské komise proti Nizozemskému království omezit nevymahatelnost pouze na uvedená ustanovení zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, která zavedla alternativu k původnímu prohibičnímu režimu v podobě zákazu pěstování konopí, který oznámený dle směrnice 98/34 být nemusel?

II.

Předběžné otázky ve věci měření obsahu THC v konopí a určení legality nakládání s konopím bez povolení/licence

1. Je třeba v roce 2009 novelizované nařízení Komise (ES) k určení omamných a neomamných odrůd konopí „Metodou společenství pro kvantitavní určení obsahu delta-9-tetrahydrokannabinolu v odrůdách konopí“ uvedené přílohou nařízení č. 1122/2009 ze dne 30. listopadu 2009 vykládat v tom smyslu, že brání ve stanovení jiných metod pro měření obsahu tetrahydrokanabinolu (THC) v odrůdách konopí ke zjištění omamnosti odrůdy, než je metoda uvedená v citovaném unijním předpisu?
2. Je třeba čl. 34 Smlouvy o fungování EU vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která na jedné straně povoluje pěstování a nakládání s konopím bez povolení/licence (viz otázky níže) a současně daná členská země nemá žádný právně závazný předpis ke zjištění obsahu THC v konopí? Tzn. že nemá žádný zákonný a závazný předpis ke zjištění legality nebo naopak nelegality konopí a jeho produktů.
3. Představuje ust. § 29 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách tím, že zákonný režim pěstování konopí k účelům výzkumným (pokusnictví) a národohospodářským (průmysl) přešel po vstupu do EU do režimu, kdy bylo možné pěstovat konopí bez hlášení úřadům a bez existence metodické normy pro kvantitativní určení obsahu delta-9-tetrahydrokannabinolu v odrůdách konopí (viz. otázka výše), na režim, kdy je možné pěstovat bez hlášení úřadům a bez existence metodické normy pro kvantitativní určení obsahu delta-9-tetrahydrokannabinolu v odrůdách konopí, ale to pouze na pěstební ploše do 100 m2/osobu, a to na základě zákona č. 362/2004 Sb., kterým se změnil zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, technický předpis ve smyslu čl. 1 odst.1 písm. f) směrnice 2015/1535, a je tudíž s ohledem ke skutečnosti, že dané ustanovení nebylo oznámeno Evropské komisi v souladu s. čl. 5 a 6 směrnice 98/34/ES, nevymahatelné ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-194/94 CIA Security International, bod 55?
4. Představuje ust. § 5 odst. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách tím, že jeho novelizací zákonem č 50/2013 Sb. byl stanoven pro zacházení s konopím k účelům výzkumným (pokusnictví) a národohospodářským (průmysl) poprvé limit obsahu látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů, a to ve výši 0,3 % THC, technický předpis ve smyslu čl. 1 odst.1 písm. f) směrnice 2015/1535, a je tudíž s ohledem  ke skutečnosti, že dané ustanovení nebylo oznámeno Evropské komisi  v souladu s čl. 5 a 6 směrnice 2015/1535, nevymahatelné ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-194/94 CIA Security International, bod 55?
5. Představuje ust. § 15 písm. e) zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách tím, že zákonný režim izolace látek z konopí k účelům výzkumným a terapeutickým přešel od režimu, kdy nebylo možné tuto činnost provádět, na režim, kdy toto možné je, a to na základě zákona č. 50/2013 Sb., kterým se měnil zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, technický předpis ve smyslu čl. 1 odst. 11 směrnice 98/34/ES s přihlédnutím ke skutečnosti, že alternativní či liberálnější režim představuje dle rozsudku Soudního dvora ve věci C-273/94 Komise proti Nizozemsku technický předpis, a je tudíž s ohledem ke skutečnosti, že dané ustanovení nebylo oznámeno Evropské komisi v souladu s čl. 5 a 6 směrnice 2015/1535, nevymahatelné ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU ve věciC-194/94 CIA Security International, bod 55?

III.

Otázky týkající se souladu české právní úpravy se svobodou volného pohybu zboží dle čl. 34 Smlouvy o fungování EU

1) Je třeba čl. 34 Smlouvy o fungování EU vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jako je zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech, zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a vyhláška č. 221/2013 Sb., neboť tyto vnitrostátní právní předpisy stanoví požadavky na jakost léčebného konopí, které je méně vhodné pro léčebné použití než jiné odrůdy konopí včetně zcela neomamných odrůd konopí a neomamných metod aplikace omamného konopí, jejichž léčebné použití je naopak zakázáno?

2) Je třeba čl. 34 Smlouvy o fungování EU ve světle skutečnosti, že Soudní dvůr v rozsudku ve věci C-137/09 Josemans explicitně uznal přípustnost používání omamných látek, jako je konopí, k léčebným      a výzkumným účelům, vykládat v tom smyslu, že brání státní vnitrostátní úpravě, která umožňuje použití pouze takového léčebného konopí, které slouží primárně k omámení, a pod hrozbou trestní sankce zakazuje pěstování, výzkum a užívání jiných odrůd vhodnějších k léčebnému použití?

3) Je třeba čl. 34 Smlouvy o fungování EU vykládat v tom smyslu, brání státní vnitrostátní úpravě, jako je zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech, zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a vyhláška č. 236/2015 Sb., neboť tyto vnitrostátní předpisy stanoví požadavky na způsoby zpracování léčebného konopí, které je prokazatelně méně účinné pro léčebné použití pro celou řadu nemocí, a to jak z hlediska jakosti (složení), tak způsobu použití (metody zpracování a podání) a de iure zakazuje vyrábět produkty jak z omamných, tak z neomamných odrůd konopí a používat neomamné metody aplikace omamného konopí?

4) Je třeba čl. 9 směrnice 98/34/ES vykládat v tom smyslu, že brání v použití naléhavé procedury dle odst. 7 uvedeného ustanovení v případě vnitrostátní úpravy, jako je vyhláška č. 221/2013 Sb., kterou se stanovují podmínky pro předepisování, přípravu, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití, jejímž prostřednictvím jsou stanoveny požadavky na jakost léčebného konopí a další požadavky na toto zboží?

Předběžná otázka Soudnímu dvoru Evropské unie po novele č. 366/2021 Sb.

Představuje ust. § 2, odst. 1 písm. a), b) a g) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách technický předpis, když se v daném ust. zákona změnil obsah THC v konopí pro pěstování konopí bez povolení a oznámení na ploše do 100 m2 dle ust. § 29 zákona č. 167/1998 Sb., konkrétně se zvýšil obsah THC z 0, 3% THC na 1% THC, a to na základě zákona č. 366/2021 Sb., kterým se změnil zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, čili zda představuje tato specifikace změny výrobku technický předpis ve smyslu čl. 1 odst. 11 směrnice 98/34/ES([3]) s přihlédnutím ke skutečnosti, že i alternativní či liberálnější režim představuje dle rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-273/94 Komise proti Nizozemsku technický předpis, a je tudíž s ohledem ke skutečnosti, že tato konkrétní ustanovení nebyla oznámena Evropské komisi v souladu s čl. 5 a 6 směrnice 2015/1535, nevymahatelné ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-194/94 CIA Security International, bod 55?

---

[1] Vydáno ke 100. výročí nařízení vlády č. 207/1920 Sb., které zcela uvolnilo výrobu konopí a konopných produktů.  Nařízení bylo do roku 2023 součástí právního řádu ČR

[2] Evropský soud pro lidská práva dne 20. 9. 2011, č. 3989/07 a 38353/07 a nálezy Ústavního soudu č. j. II. ÚS 1009/08 ze dne 8. 1. 2009 ve věci Pfizer, body 22 a 30, dále sp. zn. II. ÚS 1658/11 ze dne 29. 11. 2011 a sp. zn. II. ÚS 2504/10 ze dne 10. 9. 2012, označily nepoložení předběžné otázky Soudnímu dvoru za porušení základního práva na spravedlivý proces a základního práva na zákonného soudce, v případě trestního řízení pak také porušení základního práva na udělení trestu toliko na základě zákona. 

[3] Viz obsahově analogická směrnice 2015/1535